Giro de Moravia 2004


Rok se sešel s rokem a máme tu nový ročník Gira de Moravia.
Oproti loňsku se toho mnohé změnilo, ovšem základ a myšlenka zůstaly zachovány.
Letošní ročník vypukl v 9:15 27. 8. 2004 na Nultém kilometru cyklostezky z Brna na Vídeň.
Na startu se sešla poměrně jiná skvadra než jakou si pamatujeme z minulého ročníku. Nicméně i tak se jedná o kvalitní jezdce a na průběhu se změna účastníků příliš neprojevila.

Kdo tedy letos vyrazil?

Jediný zástupce loňských jezdců UFAFil a k němu se přidali dva nováčci v podobě Dušana Volejníka a Honzíka Auera.

Na čem, že jsme to letos jeli?

UFAFil již tradičně na GT Avalanche. Toto kolo však oproti loňskému výletu doznalo pár změn. Pro jezdce asi nejdůležitější změnou byl nákup nového sedla pár dní před výjezdem. San Marco Arami se ukázalo jako velmi kvalitní sedlo, nicméně nezvyk přinesl nekýžené ovoce a ke konci už UFAFil dosti skučel. Dušan vyrazil taktéž na horském kole. Jeho Autor Kinetic se však na semislickových pneumatikách ukázal taktéž jako dobré kolo. A co by to bylo za maraton, kdyby i tu nebyl problém se sedací částí. Dušan se však ukázal jako velmi kreativní a tak využil ručník k rozšíření a změkčení sedla. Tuto "fintu" si velmi pochvaloval. Jediné kolo, které se lišilo od dvou výše zmíněných bylo Honzíkovo. Ten vsadil na kompromisní řešení cest a rozhodl se absolvovat jízdu na crosscountryovém kole Autor Reflex. Výhody tohoto kola jsme brzy poznali. Pohodlné sedlo, úzké pneumatiky silniční stavba rámu a lehce odpružená vidlice z něj dělali comfortní rychlé kolo. Všichni tři jsme však mnohokrát jásali nad tím, že na českých cestách nemusíme jezdit na silničních kolech. Stav vozovek u nás je opravdu velmi špatný, ale o tom až dále.

1. Etapa
Brno - Vranovice - Pouzdřany - Strachotín - Bulhary - Lednice - Podivín - Velké Bílovice - Hodonín - Strážnice

Vyrazili jsme v zmíněném čase a zamířili k jihu. Počasí nebylo příliš příjemné. Jen pár minut před startem ještě pršelo a bylo poměrně chladno. Sem tam se do toho v polích na jihu Brna přidal studený vítr a tak cesta nebyla zrovna příjemná. Začátek nám velmi spestřoval Honzík, který se rozhodl nezatěžovat se s batohem a tak si přidělal kapsy na nosič. Vzhledem k tomu, že je však měl poloprázdné, neustále mu mlátili do kola. Někde u čtrnáctého kilometru to již takto dál nešlo. Po krátké debatě se nám za pomocí pavouka podařilo zlobivou kapsu připevnit pevněji. Radost z horských kol nám jako první místo na trase přinesli Pouzdřany. Cesta kolem místního mostu byla v takovém stavu, že i Ufovo GT řičelo hrůzou. První zastávka byla v Lednici. Stejně jako loni jsme zajeli do první zahrádky a stejně jako loni se nám tam dostalo příjemné obsluhy. Navíc tam oproti loňsku začali točit Kofolu což nám pobyt výrazně zpříjemnilo. Když jsme se rozloučili se sličnou servírkou cesta nás znovu přijala. Až do Hodonína to byla klidná cesta na kousek se k nám dokonce přidal jeden silničář trénující na závody (měl Colnago a Dura Ace). V Hodoníně se ovšem všechno začalo komplikovat. Velká doprava, všude aut a kol. Většina cyklistů tam jezdí jak prasata, takže to nebyla příjemná projížďka městem. Ke Kauflandu jsme se ale nakonec dostali. Všecko by šlo dobře, kdyby sme někde u Rohatce nezjistili, že Honzík tam nechal rukavice. Holt to je hned. Ovšem Rohatec je městečko plné překvapení.
Blížili jsme se k naprosto přehledné křižovatce. Po hlavní. Na vedlejší silnici stál Escort, za volantem slečna. Než sme k ní přijeli, tak sme měla aspoň čtvrt minuty aby od tam odjela. Ale ne. Slečně se zdál nejlepší moment pro start v okamžiku, kdy UFA vjel do křižovatky. Takže ho pomalu ale jistě vytlačovala do protisměru. Tohle bylo prostě neuvěřitelné. Ne že by se podívala vedle sebe. No, podívala se tam, ale to už sem jel v protisměru a měl sem co dělat abych se vlezl mezi Escort a auto proti mě. Naštěstí, když dokážete kličkovat mezi stromama, tak dvě auta už zas takové problém nejsou. Potom si teda slečna milostivě všimla. A ze své patnácti kilometrové rychlosti zrychlila a odjela. Těžko se to popisuje, ale rozhodně to byl teda zážitek.
Do Strážnice už to bylo naštěstí v pohodě.
Ovšem dokonale nás tam vyvedl z míry správce ubytovny. Bydleli sme tam i loni, ale poté, co nám řekl 600,- za vytopené apartmá, které bylo ještě mokré, tak sme šli do vývrtky. Střechu nad hlavou sme rychle našli v nedalekém kempu. Slušný pokoj, stopade na hlavu. Akorát teda vydělává se na všem a sprcha stála deset korun. Večer vypadal taktéž velmi zábavně. Šli sme prubnout hospodu na náměstí. Gambrinus a večeře. Pohoda. Další byl na řadě Skanzen restaurant kam sme vyrazili na plzeň, ale po té co jsme zjistili, že v Brně je plzeň v podstatě zadarmo, tak sme si dali večeřu a Zlatopramen. Třetí hospoda nás přivítala Staropramenem, tak sme chvilku poseděli, probrali zítřejší trasu a hurá na kutě.

2. Etapa
Strážnice - Bzenec - Osvětimany - Koryčany - Lískovec - Střílky - Litenčice - Morkovice - Uhřice - Němčice nad Hanou - Výšovice - Prostějov - Plumlov

V sedum hodin nás přivítalo stále ještě chladné ráno. Poklidili sme po sobě pokoj, vrátili klíče a vyrazili do města koupit něco k snídani. Mimochodem prodávají ve Strážnici výbornou králičí šunku. Sluníčko začalo svítit a tak sme vyrazili směr Bzenec. Začalo být teplo a cesta nás vedla pěknou krajinou vstříc prvním kopcům. Ty přišly u Osvětiman. Sice sme tam jednou špatně zahli, ale výsledkem byla zajížďka asi jen dva kilometry. A tak sme se do vrchoviny zakousli na plný úvazek. Nahoru, dolu a Koryčany se nám začly přibližovat. Když sme k nim překonali poslední kopec lesem, vjeli sme na upravené náměstí, kde sme rozhodli dát krátkou přestávku. Na místní samoobsluze se nic nezměnilo. Výklad jako pultovka a vevnitř skryté Tesco. Poseděli jsme u kašny a vyrazili dál. V cestě už nám z větších překážek stála pouze legendární K2. Ovšem plní sil jsme ji sesvačili jako nic a pak už se před námi otevřel výhled na Hanou. Cesta příjemně ubíhala až k Prostějovu. Tam však ale silničáři vymysleli speciální povrch s absolutním odporem a tak i s mírného kopce na 25km/h se muselo šlapat. Ovšem abysme byli spravedlivý tak nejlepší silnice byla za Němčicama. Tam byl nové asfalt a bylo to jako jet po lepicí pásce. Ale zpět do Prostějova. Tam po té výpadovce na Plumlov to bylo taky za trest. Vítr a tak. Každopádně do kempu se nám dojet podařilo. Dostali sme lepší chatku než loni a tak sme v ní měli více místa. Ubytovali sme se a šup do sprch. Po parném dni to byla dost spása.
Vyčištění a umytí jsme vyrazili do místních restaurací na večeřu. V hospodě sme si dali játra, a UFA Katův šleh. Očekával nějaké to ostré maso, nicméně kat asi šlehal někoho jiného, protože výsledným efektem bylo lečo bez vajíček. V restauraci na hlavní silnici sme si obědnali palačinky a bez keců, to byly jedny z nejlepších palačinek co sem kdy měl.
Bylo poměrně brzy a tak se Honzík rozhodl, že se vykoupe. Všeobecně skvělé moment. Honzík nadával, že smrdí jak kapr, Ufu džogla vosa a Dušan se jen smál. Noční Plumlov není příliš zábavné město a tak jsme se u Kofoly dívaly v jedné hospodě chvilu na Bonda a šli brzy spát.

3. Etapa
Plumlov - Vicov - Malé Hradisko - Protivanov - Boskovice - Rájec/Jestřebí - Blansko - Adamov - Bílovice - Brno

Na této etapě bylo dobré, že nejhorší část cca 30 km, byla na začátku. Ráno sme opět uklidili chatku, skočili do místní samošky pro něco k snědku a šlápli do pedálů.
Začátek trasy splnil naše očekávání. Obzvláště kopec k Malému Hradisku. Do něj to bylo dobré. Průměrné stoupání po dobu tří kilometrů, ale v Hradisku, kde sme již doufali, že je konec se nám z nepochopitelných důvodů zlomil ve dvanáctku do nebe a hned za vesnicí do nás uhodil prudký vítr a tak nám cestu k Protivanovu docela okořenil.
Na druhou stranu už sme se jen párkrát zhoupli a byli sme v Boskovicích. Boskovice se nám zdáli jako příhodné místo k zástávce na oběd a tak nám nic nemohlo zabránit ten oběd si dát.
Času sme měli habakuk a tak sme se rozhodli, že v Blansku zastavíme v lomu a dáme si koupel.
Trasa Boskovice - Blansko je v podstatě rovina a tak sme tam byli coby dup.
V lomu se teda Honzík a Dušan vykoupali a osvěžení (někteří uondaní od Slunka) sme vyrazili vstříc poslední plánované zastávce v Bílovicích.
Nad Kofolou sme seznali, že letošní Giro de Moravia se vydařilo a příští rok si určitě dáme repete.
Na Tomkově náměstí sme se začali rozdělovat a zamířili do svých domovů.

Závěrečné shrnutí? Není třeba, stejně jako loni to bylo super. Snad jen pár statik a čísel.


Statistika
1. etapa 2. etapa 3. etapa
Délka trasy 120 km 95 km 85 km
Průměrná rychlost 25 km/h 22,6 km/h 21,6 km/h
Maximální rychlost 55 km/h 64 km/h 72 km/h
Celková doba jízdy 13:33 hodin




  © MindaArt